Pro začátek než se budu věnovat metodice se pokusím poukázat na nedostatky, které se nejčastěji vyskytují při provádění aportu. Pokusím se nastínit příčiny vzniku těchto nedostatků při nácviku.

1. pes aportuje, neochotně přináší aport pomalu a překusuje.

Tyto projevy jsou velmi časté a to i u psů s výrazným kořistnickým pudem. Hlavní příčinu spatřuji v rozpolcenosti psa špatně vedeným nácvikem. Pes se o aport bojí, nerad se ho vzdává, jsou tam nevyvážené motivace.

2. Pes při přinášení sedí daleko od psovoda mnohdy víc jak 1 m.

Příčiny uvedeného chování mohou být i výše uvedené, ale mnohdy jsme jej takto předsedat naučili. Mnoho lidí si neuvědomuje, že na vzdálenost kam si jejich pes při odevzdávání aportu sedá, mají velký vliv ruce. Psovodi, zejména ženy, neustále, když k nim pes přibíhá a to nejen při aportu- natahují směrem k němu ruce.

Dovolím si poznamenat na jejich omluvu, domnívám se, že je to vrozený mateřský instinkt. Záchrana dítěte, aby neupadlo. U chlapů je to, aby neupadla činka. Obojí je špatně, tímto projevem tlačíme psa o délku rukou od sebe. Dá se i říct, že z pohledu našeho psa jsme se rozšířili. A to nehledě k tomu, že to vypadá, že mu aport chceme vzít. Jsou ještě další nedostatky, které se vyskytují při aportování, ale ty se dají odbourat důslednosti při výcviku jednotlivých cviků.

Z mého pohledu je nejdůležitější takový umělecký dojem. Tedy, aby rychle a radostně náš pes běžel, uchopil aport a pokud možno ještě rychleji běžel aport odevzdat, řečeno s nadsázkou.

Pokusím se naznačit pokud možno tak, aby to lidé bez zkušenosti pochopili, jak na to.

Je jisté že k docílení tohoto vede více cest, ale někdy něž se k nim dopracujeme uplynou roky. Jsou i tací, kterým nepřináší aport i několik generací psů.

Já se od začátku nácviku snažím svému psovi nenásilně ukázat, že aport je cvik a ta legrace a zážitky přijdou až to přinese.

     Ve štěněcím věku jej učím hlavně nosit, aby věděl na co má tlamičku. Vždy když ke mně přijde, tak se jemně potahám, nechám jej vyhrát a zase odběhnout. Jediné na co dává pozor je, aby při výhře neodskočil. Než pustím hračku přehmátnu na obojek a pohraju si s jeho tělem. Zároveň jej pouštím skrz nohy. Při této činnosti již si jeho hlavy nevšímám. Dokud se nedostanu na určitý stupeň vycvičenosti, štěňatům aporty neházím. Když se rozhodnu jim něco hodit, tak je nepřivolávám, ale otočím se zády a vzdaluji se.

   Když je vše nastaveno jak má a štěně se o kořist nebojí, přiběhne se pochlubit. Pokud nepřiběhne, nic se neděje, po zkušenostech vím, že ten čas přijde.

Později jsem otočený čelem k němu a ustupuji. Tady je třeba dávat pozor na oči, nezírat ani na psa ani na jeho kořist. Je dobré dívat se periferně mimo něj. Důležité je si uvědomit, když se rozhodneme vzbudit zájem našeho štěněte o určitou věc kutálením, vždy musíme kutálet směrem od štěněte - tím jej učíme lovit. Kutálením proti štěněti, by mohlo dojít k opačnému efektu a to tomu, že se cítí naše štěně ohrožené. Již jako štěně je dobré, věci které náš psík nosí - měnit.

Když tak neučiním, hrozí, že v pozdějším věku bude aportovat jen něco a ostatní odmítat. Jeho přistup ke hře se od začátku snažím nastavit tak- aby se naučil zvedáním hračky klacků a podobně, mne ke hře vyzvat. On si tu věc přinese a já po chvíli reaguji, potahám, pustím nebo později hodím, záleží na fázi nácviku, ve které se nacházíme.

K přinášení činky přistupuji až tehdy, když začnu cvičit poslušnou a nastavovat zpožďovací útlumy. Hned od začátku ke cviku přistupuji klidně bez euforie, snažím se psovi ukázat, že se jedná o cvik a hra přijde až po jeho provedení, jako ostatně u všech cviků poslušnosti.

Důležité je, aby byl již s činkou seznámen, mohu mu ji podat, nechat kousek odnést, posléze přivolat a to nejlépe za chůze a když se zařadí, tak za něco vyměnit. K vlastnímu přinášení přistupuji tehdy, když pes umí na povel setrvat na místě.

Dám psovi povel lehni později/ mohu jen sedni /činku kousek odnesu, vrátím se k němu, posadím a vyšlu pro činku. Když ji uchopí, přivolávám a ustupuji, jak je zvyklý.

Na začátku jej mohu nechat proběhnout pod nohama a postupně přidávám předsednutí. Důležité je neustále hlídat překusy a když k nim dojde, dávat mu najevo svoji nespokojenost. 

   Jako základ - již při výchově i při hře je dobré učit povel drž a nikdy se nepotahat o věc, kterou štěně překusuje. Po čase pochopí, že hra přijde jen, když bude pevně držet. Při přinášení položeného aportu mohu kombinovat přivolání i tak, že aport po položení minu a psa přivolám čelem proti čelu, tak, že se s aportem nemusí otáčet.

  Mám zkušenost, že později je dobré když chci pokračovat v práci nebo psa odměnit naučit jej lehni pust a potom může dostat míček nebo pamlsek, případně činku jen zvednu. Eliminuje to překusování v očekávání odměny, nebo mohu dát povel ke zvednutí činky a jejímu přinesení. Pokud dodržuji, že hra a radost přichází po přinesení, pes pracuje rychle a přibíhá bleskově. Dovolím si poznamenat, že pokud aport psovi neházím pes neloví a nespouští se lovecké chování. Pes tento aport nebrání a nebojí se o něj. Běží si pohrát, jak je naučený od štěněte. Tedy něco sebrat strčit pánovi a potahat se, to je základ. Říkám tomu mrtvé aporty.

 Jako další fázi mohu zařadit do aportování. Postoupím s činkou před psa několik kroků, aport odhodím kousek před sebe, vrátím se a psa vyšlu pro činku. Postupně vzdálenost postoupení zkracuji až zůstanu stát u psa, tak se naučí čekat nenásilně na povel k přinesení.

Neustále střídám odnášení činky a házení a nezapomínám, že při tréninku nenatahuji ke psovi ruce, ustupuji, nezírám mu do oči, ani na činku, netahám pamlsky nebo míček pokud má pes činku v tlamě. Čím dál činku odnesu, tím rychleji jí přinese. Nesmí to být pravidlo, jinak by mohl činku přebíhat pokud ji po odhození nevidí. Když se nám něco začne kazit je dobré se vrátit k předchozí fázi nebo na začátek.

   Pavel Beer st.