Alfa jedinec: vůdce smečky

Mýtus: Dominance , Alfa jedinec, vůdce smečky.

 

           Pokusím se uvedené problematice věnovat několik myšlenek. Moji snahou je otevřít oči lidem zasaženým tímto fenoménem a usnadnit jim soužití s jejich psy a tím vrátit psa do pozice přítele člověka.

Chci vyvrátit tvrzení o rolích psa , člověka, rodiny a neustálého bojování o pozice.  Vzájemné určování rolí, jako je jedinec alfa, vůdce smečky a podobně.

Když začneme od začátku t.j. neustálé srovnávání psa a vlka.

To, že pes vzešel z vlka je téměř jisté, stejně tak, je téměř jisté, že člověk vzešel z opice.

    Dle různých průzkumů vedle sebe žili a vyvíjeli se po tisíce let. Zrovna tak žili vlci a opice a formovali se po mnoho let úplně samostatně a úplně jinak.

Je poněkud zvláštní, že nedochází z pravidla ke srovnávání lidského chování s opičím, ale neustále různí lidé srovnávají psí jednání s vlčím. Možná je to  proto, že psi ani vlci se nemohou k uvedenému vyjádřit. Nevím kde to vzniklo, ale za mých let nikoho nenapadlo takhle uvažovat, nikdy jsem podobné nesmysly od lidí, kteří učili kynologii mne, neslyšel.

 

Nepotřeboval jsem pro soužití s mými psy používat pravidla smečky, případně vlčího chování a jiné nepodložené složitosti.

Nevěřím v teorie vůdce smečky, jednice Alfa a už vůbec ne v dominanci psa na člověku.

Pokud se mám vyjádřit vlkům, kde se necítím být odborníkem - tak vím, že ani místní odborníci nebo ti, kteří se za ně považují nemají možnost poznat, jak taková smečka ve volné přírodě žije a jak vše funguje.

    

Je třeba si uvědomit, že vlci, kteří se narodili v zajetí ( kde žijí po mnoho generací) a nemusí se start o potravu jsou jiní vlci, něž rodina - tedy smečka, které si musí vše ohlídat a zajistit sama. Z dostupných pramenu vím, že ve smečkách vlků žijících v přírodě dochází ke kontaktním sbojům o postavení, v rodině - tedy ve smečce, jen výjimečně. Věčina těchto činností probíhá na základě dlouholetých rituálů.

Proto jsem zažil šok, když jsem se dočetl, jak je třeba kousat psa do čenichu, vrčet na něho, srážet jej na záda, rdousit ho, abych se stal vůdcem smečky - JEDINCEM ALFA  a můj pes se nestal daminantnim, případně se přestal prosazovat.

Naprosto chápu, že takto atakovaný pes musí zažít naprostý šok.

 

Tady totiž člověku chybí to základní, průběh všech rituálů má svá pravidla, které nemůže člověk dodržet.

V zásadě nemáme psí srst, zornice očí, uši, postavení těla včetně koutků úst a mnohé další, které těmto činnostem v psím světě předchází, nebo je provází.

Proto pokud uvedené funguje tak, je to na základě strachu.  Je stejné psa seřvat, praštit a nebo nakopnout.

Ovšem uvedené vrčení, kousání , převracení vypadá víc odborně.

 

Dovolím si tvrdit, že obojí není důstojné člověka a nesvědči o jeho empatii ke psům a znalostech etologie.

Dle mého mínění se jedná o týrání jak psychické, tak fyzické.

 

Dovolím se v této fázi vyjádřit k uvedeným fenomenům.

Dominance dle dostupných pramenů se dá vykládat více způsoby tedy:

• mající,
• velící,
• autoritativní,
• nejvíce vlivný,
• zaujímající vedoucí postavení.

 

I když to vypadá, že pes všechny uvedený vlastnosti má, tak proti člověku je nepoužívá.  Pokud se tyto projevy objevují, nejedná se o dominanci, ale poruchu chování zapřičiněnou špatným pochopením a výchovu.  

Pokud se jedná o vůdcovství ve smečce a postavení jedince Alfa, není možné toto vytvořit.  Vzhledem k tomu, že dle mého mínění nás pes nevnímá jako jedince svého druhu, rodina pro něho není smečkou.

Nemáme PSÍ řeč těla, nevoníme jako pes, neprovádíme jeho rituály, zkrátka - nejsme toho schopni.

Z uvedeného vyplývá, že nás pes nevnímá jako jiného psa, tudíž s námi o postaveni ve smečce nesoupeří.

Dá se říct, že lidská rodina není pro psa náhradní smečkou, ale pes je součástí naší sociální skupiny.

O uvedeném svědčí rovněž i to, že pes je schopen harmonického soužití s různými živočišnými druhy a je zjevné, že kdo je vůdce této skupiny, je psu ukradené

.Dovolím si citovat jeden termín dominance.

"Dominance je koncept, který se vtahuje ke schopnosti jedince získat nebo regulovat přístup ke zdrojům. Není spjata s postavením. "

Z uvedeného se dá vyvodit, že u psa, který pomocí hrozby získává výhody, se o postavení ve smečce nejedná.

Pokusme se opustit fenomén smečky a tím i křivdy páchané na psech.  Vše je jen o motivaci, férovém jednání socializaci a znalosti řeči těla psa a jeho postojů.

Pokud bude můj pes vědět, že o všem rozhoduji já, pomocí pozitivních motivaci, důsledností a rozumným přístupem, usnadníme život psům i lidské společnosti. Psi si to zaslouží.

Budu se osobně snažit získat pro tuto věc lidi, kteří nemají potřebu se zviditelňovat, třeba jen na psech.

Pokusím se dokázat, že fenomen smečky , je mýtus a slouží jen k zviditelňování některých lidí a zakrývání krutostí páchaných na psech.

Závěrem si dovolím konstatovat, že pes není převlečený vlk a člověk nikdy nedokáže přesvědčit psa, že je jedinec stejného druhu a to může člověk vrčet jak chce.

Beer.P.,

 

Teorie pravidel smečky -druhá část

"odůvodnění proč je třeba od tohoto fenomenu upustit a pohled člověka na psa a jeho projevy přehodnotit."

Jsem přesvědčen, že pes není převlečený vlk a neplánuje převrat v podobě převzetí moci nad svým majitelem.

Úvodem si dovolím popsat důvody, proč se uvedený fenomén, který kdysi dávno u nás nebyl vůbec používán rozšířil.

 

• Důvod je i v otevření našich obzorů směrem na západ.
• Další důvod je komerční: psí školy a přednášky na téma odstraňování nežádoucího chování a co je jeho příčinou.

Já to vidím ovšem tak, že jsou to jen spekulace, které jsou postaveny na nepodložených základech, které si může vykládat člověk podle svých znalostí jak chce.

Dle mého mínění není důležité co se říká. Důležité je, aby pes byl řádně vychován a sloužil jako přítel svého člověka. Znám dobu, kdy jsme tyto teorie neznali a vše fungovalo, chyby se odstraňovaly, byli hodní i zlí psi, zrovna jako dnes.

Nebylo ovšem tolik odborníků, kteří vědí co je příčinou, jak a za kolik to odstraní.

Příčinu vidím zejména ve směrování dnešního výcviku. Dřív byla literatura i výcvik psů směrován zejména pro využívání v obyčejném životě a také psi byly řádně vedeni a vychováni, tak aby cviky byli používány vždy a všude.

     V knihách bylo varování před některými projevy a jak jim čelit.

Moje zkušenost z dnešní doby, kdy nastoupil sportovní výcvik je taková, že majitelé problémových psů i když mají složeny sportovní zkoušky vůbec nevědí, že naučené se dá přenést do života dvojice mimo cvičiště.

To je dle mého mínění kámen úrazu dynamika , rychlost, radostnost a páníček v podstatě neumí se psem zacházet.

Mnohdy psa sám ani moc necvičí, jen se toho zůčastnuje.

 

Dnešní pojetí a pohled na výcvik má své hezké stránky, dobře se nato dívá, ale málo to dává dvojici pro život a to je třeba si uvědomit.

Mám rád všechny druhy práce se psem a stále se jich zůčastnuji, ale dost mi vadí, že se málo věnuje pořádání seminářů k tomu, jak psa vychovat a nastavit v obyčejném životě.

Jsou vyjímky samozvaných psychologů, kde mám pochybnosti o zdravém rozumu a postavení psa jako přítele. Není to o vztahu, ale výjmečnosti a jedinečnosti pánu školitelů .

A stejně tam figuruje smečka a pes, jako převlečený vlk .Lidé tam chodí až když problém nastane a nevědí jak z toho ven.

Někdo dokonce nebude psa přeci stresovat výcvikem, stačí mít ho rád a patřičně mu to dávat najevo.

Přiznávám se ač nerad, že jediné co se mi osvědčilo, jak pomoci lidem v odstraňování problémů a narušeného chováni a na co lidé slyší, jsou vlastně pravidla smečky.

Není tomu tak, ale funguje to i když je to vlastně výcvik .

• Pes neukazuje cestu,
• nevstupuje první do dveří,
• já rozhoduji kam vstoupí,
• kdy bude jíst,
• kdy si bude hrát a mnoho dalších drobností.

Vůbec to není vlčí chování, ale mám zkušenost, že je to jednoduchý způsob, jak psa ukáznit, spávně zařadit a zvládne to i člověk, který nemá zkušenosti. Tady stačí jen naučit páníčka psa správně odměňovat.

Při minimálním přinucení se vše postaví tak, že opak odměny není trest ale neodměna.

Dodržováním uvedeného se pes přirozeně zařadí, dokonce se i na tyto činnosti těší, ale s vlčím chováním to nesouvisí.

Je po tom možné úplně všechno, můžeme si psa brát i do postele. Může ležet nahoře, můžu jej překračovat a podobně.

 

Dovolím si citovat B.Eatona:

" Lidé i psi jsou sociální druhy, proto mohou žít spolu po hromadě. Psi musí žít podle našich pravidel, ale my musíme být féroví,důslední a mít pochopení pro jejich potřeby."

Moc bych si přál, aby erá srovnávání chování psů a vlčí smečky skončila a na psa se začalo pohlížet zase jako na zvíře domácí, tedy jako na samostatnou sociální skupinu.

Věřím, že pokud dáme psům určité životní jistoty a řádně budeme určovat pravidla, nebudeme potřebovat rady takzvaných psích psychologů .

Není přeci možné přetvořit vlčí chování na pravidla a pak se podle nich chovat k našim psům.

Nemáme anatomii ani vrozené vzorce chování, které by nám umožňovaly komunikovat v psí řeči tak, aby nám náš pes rozuměl. Jsem si zcela jist, že pro komunikaci s našim psem nemají pravidla smečky žádný význam.

Pokusme se tento mýtus, který vyhovuje zejména lidem a kteří na něm profitují zlikvidovat.

Pomůže to nám i našim psů ke spokojenému životu.